Menšík

Úsměv co znal celý národ. Tady je tak, jak ho máte v paměti - šibalský, trochu unavený, ale pořád jiskra v oku.

Namalovaný hodně zblízka, pastózní barvou, špachtlí. Kolem něj to víří - modrá, hnědá, šedá - jako by za ním pořád běžely ty jeho role, filmy, historky. Ale on je v klidu, v popředí, kouká přímo na vás.

Tohle není portrét z novin. Je to Menšík co by si s vámi sedl ke stolu. Obraz co udělá radost pokaždé když kolem něj projdete. Naživo má tu barvu tak plastickou, že ten úsměv skoro vystupuje z plátna.